OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nekorunovaní doommetaloví králové ESOTERIC věru nikam nespěchají. A tím mám na mysli jak rychlost jimi prezentovaných skladeb, tak i rozpětí mezi datem vydání jejich jednotlivých alb. Věrným fanouškům kapely však tato skutečnost nikterak vadit nemusí, vždyť na kvalitu si každý počká rád. Tentokrát jsme sice museli vydržet celé čtyři roky, ale výsledek za to určitě stojí. Pakliže bych měl to, co se na nahrávce odehrává, popsat co nejvýstižněji, zvolím následující tři slova - tradičně vysoký standard.
Rozdělením díla na dva disky i značnou délkou alba (cca. 100 minut; ke zhoubným dvěma hodinám z „The Pernicious Enigma“ se výsledek naštěstí nepřibližuje) se album určitým způsobem navrací k prvním dvěma deskám těchto Britů. Z hlediska obsahového však kapela pokračuje ve vývoji své novější tváře, jíž představila na předešlém „Subconscious Dissolution Into The Continuum“. Nelze tedy očekávat chorobnost starších nahrávek, ani hypnotičnost vrcholného díla „Metamorphogenesis“. Kapela tentokrát nabízí více melodický (pochopitelně na poměry ESOTERIC; slyš např. první skladbu) a dosti psychedelický pohled na doometalovou scénu, přičemž nezanedbává ani tradiční deathmetalový nádech, stejně jako typickou surovost. Pod mohutnou, pomalu se valící kytarovou hradbou dýchá na posluchače (jako již ostatně tradičně) značně ničivá atmosféra, dokořeněná ambientními plochami i záhrobním vokálem, přičemž ani navzdory značné délce album nenudí. Vlekoucí se pasáže totiž občas rozrůzní i nějaká ta deathová rubanice, čímž album získává na přitažlivosti. Struktura kompozic je dostatečně proměnlivá, skladby postupně gradují a navíc jsou celkem zapamatovatelné, takže můžeme hovořit i o určité přístupnosti desky. Je pochopitelné, že zde bude stále co objevovat – v tomto jsou ESOTERIC odborníci – takže máme opět co dočinění s vysoce nadprůměrnou nahrávkou. Nějak se s nimi tento rok roztrhl pytel…
Hodnocení je jednoznačné – kdo kapele na chuť doposavad nepřišel, po desce se snad ani poohlížet nemusí. Kdo ji má naopak rád, s velkou pravděpodobností zklamán nebude. V tom, co dělají, jsou totiž ESOTERIC naprostými mistry.
Standardně vysoká kvalita od ESOTERIC.
7,5 / 10
Greg Chandler
- vokály, kytara
Gordon Bicknell
- kytara
Mark Bodossian
- basa
Oliver Goyet
- klávesy
Joe Fletcher
- bicí
1. Circle
2. Beneath This Face
3. Quickening
4. Causus Of Mind
5. Silence
6. The Order Of Destiny
7. Ignotum Per Ignotius
A Pyrrhic Existence (2019)
Paragon Of Dissonance (2011)
The Maniacal Vale (2008)
Subconscious Dissolution Into The Continuum (2004)
Metamorphogenesis (1999)
The Pernicious Enigma (1997)
Epistemological Despondency (1994)
Esoteric Emotions - The Death Of Ignorance (demo) (1993)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 101:49
Produkce: Esoteric
Studio: Priory Recording
Novou desku ESOTERIC jsem očekával poměrně netrpělive a přiznám se, že ve skrytu duše jsem tak trochu doufal, že se ESOTERIC alespoň částečně vrátí k výrazivu nahrávky "Metamorphogenesis". Nicméně, jak praví starověká moudrost - nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. ESOTERIC tak i nadále pokračují v místy "jemnějším" a výrazně melodickém hudebním přístupu, aniž by však po cestě ztratili svou charakteristickou chorobnost. "Maniacal Vale" opět dokazuje, že ostrované nadále patří mezi doommetalovou špičku.
uuuuuffff
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.